Právě zazvonil zvonek, učitel oprašuje obraz svého milovaného Komenského a mí spolužáci zatím běhají po chodbách, tahají se o svačinky, hážou vlaštovky a paní školnice si zapisuje do notýsku jména těch největších uličníků. Právě nám skončila hodina dějepisu a čeká nás hudební výchova. Ale přesto je něco jinak, než by ve škole mělo být. Naše třída je ohraničená podiem a osvětlená reflektory, vlaštovky padají do hlediště, a pak učitel namísto osnov vede hodinu podle scénáře. Nacházíme se přímo uprostřed dění projektu natolik výjimečného, že nemá obdoby ani u nás na gymnáziu a počtem účastníků ani na pražské DAMU. Právě totiž probíhá premiéra sborové revue Sedmáci mladé režisérky a studentky DAMU Veroniky Drábkové, a pěveckého sboru GJŠ pod vedením Mgr. Věry Oščádalové.

Jedná se o revue v mnoha způsobech jedinečnou, ať už jde právě o počet účinkujících přes 50 herců – zpěváků, střídání dramatických čísel nebo důraz na sborový zpěv. Hlavní je hravost děje, jakoby vystřiženého ze školního prostředí, který baví žáky, učitele i běžného diváka. Ale pozor! Pan učitel Rostislav Brhlík přichází ohlásit konec přestávky, já zase utíkám na své místo a jako pilná školačka se už těším, až pokyne třídě, aby vstala a po vzoru citátu „škola hrou" svým zpěvem a tancem předvedla divákům, jak probíhala hudební evoluce, ale hlavně, aby je pobavila a třeba i vykouzlila nostalgický úsměv na rtech babičky vzpomínající na svá léta strávená ve školní lavici. Hlavní je si to přece všichni společně užít a ať žije Ámos!

„neznámá sboristka“:-)