Ve čtvrtek 25. dubna 2013 jsem se jako výherkyně krajského kola Olympiády ve francouzštině v Olomouci zúčastnila i pražského finále.

Vzhledem k tomu, že soutěž se konala ve Francouzském institutu na Štěpánské ulici, kousek od Václavského náměstí, nebylo o pravé francouzské prostředí nouze. V kavárně, za pojídání croissantů, koláčů, nebo třeba i foie gras je slyšet hlavně francouzština a všude jsou vidět elegantně oblečení lidé čtoucí francouzský tisk, nakupující francouzské knihy, či diskutující nad filmovými plakáty v kinosále.

Vše začalo s menším zpožděním, které se však nezdálo tak dlouhé vzhledem k tomu, že zabavit soutěžící dostal za úkol pan Marc Brudieux, šarmantní, milý a vtipný Francouz, kterého mohou studenti GJŠ znát už z jeho návštěvy na gymnáziu v minulém roce.

Samotná soutěž začala poslechem, který byl plný neoblíbených čísel. Konverzace s rodilým mluvčím se skládala ze dvou částí. Popisu obrázku a rozhovoru. Mezi fotkami na popisování byly kromě klasických obrázků rodin s dětmi nebo dětí v parku i takové kuriozity jako záběry na tribuně řvoucích fanoušků Komety Brno.  V rozhovoru s rodilým mluvčím se většinou popisovala cesta, vymýšlely výmluvy proč neudělat úkol z matematiky, či žák přemlouval učitele francouzštiny, aby se svými studenty hrál pétanque místo výuky. Následovala pauza asi 4 hodiny, jelikož se čekalo na výsledky.

Ve čtvrtek 25. dubna jsme se se třídou kvintou A, za dozoru paní profesorky Večeřové a Lupačové, zúčastnili exkurze do Linde Gas v Brně.

I přesto, že cesta tam nedopadla vzhledem k složitým přestupům na autobus kvůli výluce na trati vlaku zrovna nejradostněji, byli jsme nesmírně rádi za zameškání klasických čtvrtečních sedmi hodin vyučování.

Po příchodu do Linde Gas jsme okamžitě zamířili na toalety, odložili si nepotřebné věci, vypnuli svá mobilní zařízení a byli připraveni začít.

Průvodce, pan Šturma, byl velice laskav a při teoretické části našemu pedagogickému dozoru půjčil dvě židle... nám nabídl krásně vyleštěnou podlahu k posezení. Navíc dodal, že je teplá, což nejspíše způsobilo zpáteční zvedání studentů zpět na nohy už asi po deseti minutách.

Praktická část exkurze byla mnohem zábavnější. Dobrovolně jsme se mohli spálit suchým ledem, nechat své ruce polít tekutým dusíkem a sledovat všechnu magii ve vakuovém přístroji například na balení potravin. Bylo to jako z teleshoppingu. Stačí vložit chleba do sáčku, nechat z něj vysát všechen vzduch a vydrží věčnost. Navíc byl snadno uskladnitelný. Komu by vadilo, že vlastně vypadal, jako už jednou pozřený.