V říjnu se členové biologického kroužku vypravili 9. října do ZOO na sv. Kopečku a 23. října na zdejší ornitologickou stanici na program Ptačí putování (zachycené na fotografii  Káji Prinze). Své zážitky ze ZOO zapsala ve své „reportáži“  Lucka Dorazilová takto:

ZOO  byla prázdná a, až na křik makaků a paviánů,  tichá. Asi nejčilejší byly opice. Žirafy, typické pro ZOO Kopeček, jsme viděli namačkané v jejich pavilónu. U mě to na plné čáře vyhrál hrošík a želva pochutnávající si na salátu. Také gepardy jsme viděli v celkem čilé formě. Většina zvířat měla zrovna oběd. Roztomilé psouny jsme viděli na hlídce, při poklidné pastvě i při zútulňování příbytku. Krále a královnu zvířat jsme zastihli při odpolední siestě. Lev po chvíli znervózněl a vzápětí nám dal jasně najevo, abychom opustili jeho teritorium. Úspěch sklidila také samice tygra ussurijského se dvěma mláďaty. Musím samozřejmě zmínit kouzelné surikaty. Moc velkou radost z nás neměl serval stepní. Za zmínku stojí také vlčí výběh. Kdo pozná ladnost těchto psovitých šelem, skoro jakoby ani necítil ten puch syrového masa, kterým je vzduch u vlčího výběhu prosycen. K makakům jsme se pouze přiblížili po mostě, výběh byl zavřený. Když jsme si ale přečetli varování a důkladně prohlédli kořist od návštěvníků, moc jsme nelitovali. Ve výběhu medvěda baribala jsme viděli jen několik spících kachen. Z jiného úhlu jsme ho konečně objevili – spal.  Levhartí mládě vypadalo trochu vyjukaně,ale mělo fotogenické vlohy. Jako  tečku bych zmínila potemnělý pavilon netopýrů. Viděli jsme nejen netopýry, ale i ušaté fenky a jiná zvířátka s velkýma očima, jejichž jména se nedala v šeru rozluštit. Naposledy jsme zamávali ZOO a jeli domů.

                                                                                                                       H. Zatloukalová