Ve středu 24. února 2016 proběhlo školní kolo biologické olympiády pro žáky vyššího gymnázia. V kategorii B zvítězila Kateřina Stojanová ze sexty A  před Markétou Kratochvílovou z kvinty B na druhém místě  a Kristýnou Vykopalovou z kvinty A na třetím místě . V kategorii  A si postup do krajského kola zajistila Tereza Špalková ze septimy A. Blahopřejeme! Výsledkové listiny jsou k nahlédnutí v kabinetu biologie.

Předmětová komise biologie děkuje všem soutěžícím za předvedené  dovednosti  a postupujícím děvčatům přeje hodně úspěchů při řešení úloh v krajském kole.

Týden po školním kole biologické olympiády kategorie D soutěžili i žáci tercií a kvart v kategorii C, také s náplní tématu "Život v temnotě".  Ani jejich práce v laboratoři nebyla nudná či pesimistická. Zkuste uhádnout, kterou rostlinu zkoumali pod mikroskopem. Malou nápovědou je momentální chřipková epidemie...

S velkou převahou vybojovala první místo Veronika Vařáková z kvarty b, druhé Matyáš Stojan také z kvarty b a třetí Lucie Dorazilová z tercie b. Všem účastníkům děkujeme za reprezentaci a vítězům blahopřejeme a přejeme hodně štěstí v dalších kolech. Výsledková listina je k nahlédnutí v kabinetu biologie.

Ve středu 27. ledna 2016  se na naší škole uskutečnilo školní kolo biologické olympiády kategorie D.
Letošní téma "Život v temnotě" sice na první pohled vypadalo poněkud ponure, ale opak byl pravdou. Kořínky klíčících semínek byly pod mikroskopem opravdu zajímavé...

Ve velké konkurenci obsadil první místo Karel Prinz ze sekundy b, druhé Ondrej Dulanský a třetí Anna Pecháčková, oba ze sekundy a.  Předmětová komise biologie  děkuje všem zúčastněným za reprezentaci a vítězům blahopřeje a přeje hodně štěstí v dalších kolech. Výsledková listina prvních deseti účastníků je zde, celá je k nahlédnutí v kabinetu biologie.

V pátek 4. 12. 2015 se členové biologického kroužku na zdejší ornitologické stanici seznámili podrobně se životem ježka. Zajímavé povídání paní Hrazdírové o možnostech pomoci ježkům při jejich přezimování doprovázelo pozorování živého ježka v různých situacích. Všichni si vzali ježka do ruky, pozorovali jej při krmení  a žasli nad rychlostí,  s jakou dokázal čichem  najít a poté dokonale vyprázdnit misku s potravou. Na závěr našeho programu jsme  navíc mohli sledovat netopýra a pinzetou jej  krmit. Než jsme se odebrali domů, pan Chytil netopýra okroužkoval a za naší asistence byl potom netopýr vypuštěn na svobodu. 

V pondělí 16. listopadu 2015 předali zástupci senátu a několika tříd sponzorský dar surikatám v ZOO Olomouc. V letošním roce se ve třídách vybrala zatím nejvyšší částka, kterou učitelé zaokrouhlili na celkem 8.000,- korun. Surikaty se pomějí, my máme dobrý pocit a volné vstupenky do ZOO na Svatém Kopečku.

V říjnu se členové biologického kroužku vypravili 9. října do ZOO na sv. Kopečku a 23. října na zdejší ornitologickou stanici na program Ptačí putování (zachycené na fotografii  Káji Prinze). Své zážitky ze ZOO zapsala ve své „reportáži“  Lucka Dorazilová takto:

ZOO  byla prázdná a, až na křik makaků a paviánů,  tichá. Asi nejčilejší byly opice. Žirafy, typické pro ZOO Kopeček, jsme viděli namačkané v jejich pavilónu. U mě to na plné čáře vyhrál hrošík a želva pochutnávající si na salátu. Také gepardy jsme viděli v celkem čilé formě. Většina zvířat měla zrovna oběd. Roztomilé psouny jsme viděli na hlídce, při poklidné pastvě i při zútulňování příbytku. Krále a královnu zvířat jsme zastihli při odpolední siestě. Lev po chvíli znervózněl a vzápětí nám dal jasně najevo, abychom opustili jeho teritorium. Úspěch sklidila také samice tygra ussurijského se dvěma mláďaty. Musím samozřejmě zmínit kouzelné surikaty. Moc velkou radost z nás neměl serval stepní. Za zmínku stojí také vlčí výběh. Kdo pozná ladnost těchto psovitých šelem, skoro jakoby ani necítil ten puch syrového masa, kterým je vzduch u vlčího výběhu prosycen. K makakům jsme se pouze přiblížili po mostě, výběh byl zavřený. Když jsme si ale přečetli varování a důkladně prohlédli kořist od návštěvníků, moc jsme nelitovali. Ve výběhu medvěda baribala jsme viděli jen několik spících kachen. Z jiného úhlu jsme ho konečně objevili – spal.  Levhartí mládě vypadalo trochu vyjukaně,ale mělo fotogenické vlohy. Jako  tečku bych zmínila potemnělý pavilon netopýrů. Viděli jsme nejen netopýry, ale i ušaté fenky a jiná zvířátka s velkýma očima, jejichž jména se nedala v šeru rozluštit. Naposledy jsme zamávali ZOO a jeli domů.

                                                                                                                       H. Zatloukalová